28. června 2013
Deváťáci se s námi loučí. Po kolikáté už? Pro někoho poprvé, pro někoho po páté, někdo už to zažil třeba dvacetkrát. A přesto je to vždycky stejně dojemné a stejně krásné. Učitelé se s nimi devět let trápí. Devět let se snaží do těch hlaviček dostat alespoň kousek toho životního moudra, aby jejich vykročení do samostatného života bylo co možná nejjednodušší. Snaží se předat jim poučení ze svých chyb. Zlobí se, že chtějí tytéž chyby udělat také sami. Přes všechno to dlouholeté zlobení je vždycky závěrečné loučení plné emocí. Co si budeme povídat. Trávit čas s někým čtyři nebo pět nebo někdy i devět let a pak si uvědomit, že už ty lidičky možná nikdy neuvidím, je opravdu těžké. Bylo mnoho chvil, na které se jednou bude vzpomínat s úsměvem, i když v tu chvíli byla situace vážná a často tváře zúčastněných připomínaly spíše bouřkové mraky než rozjásané slunečné odpoledne. Ale i to k životu prostě patří.
A kromě deváťáků nám nastoupili také naši nejúspěšnější. Soutěžili v mnoha vzdělávacích oborech a také ve sportovních soutěžích. A tak se na schodech slávy vedle pilných studentů ocitla i pěkná školní „kvítka“. 🙂
Další školní rok je za námi. Konec byl stížený započatou přestavbou. Ale doufejme, že ten hluk a prach povedou k tomu, že v září se sejdeme v nových krásných prostorách.
Krásné prázdniny a deváťákům šťastné vykročení do života mimo naši budovu.
[justified_image_grid facebook_id=413339655541957 facebook_album=416016735274249 limit=50]