Poslední březnový týden patřil mladým, začínajícím snowboardistům, kteří si užili vysoké dávky adrenalinu a absolutní svobody na panenském sněhu nedostupných hor. Se žáky šestých tříd, kteří byli doplněny o žáky z pátých a osmých tříd ZŠ Ratibořická jsme se dne 26.3.2017 vydali se snowboardem do tradiční krkonošské horské chaty Kuprovka, která leží v nadmořské výšce 1 240 m, ve II. zóně Krkonošského národního parku. Kladli jsme si za cíl naučit a zaujmout všechny „účastníky zájezdu“ jízdě na snowboardu. Děti jsme z hlediska výkonnosti v jízdě museli připravit na jejich zdatnost a to do té míry, aby byly schopni se naučit určité prvky, jako jsou oblouky, sesouvání, jízdu šikmo svahem atd. Osvojování jízdy na snowboardu bylo většinou bezproblémové. Postoj na snowboardu je sice nezvyklý a v prvních momentech pro děti náročný na rovnováhu, ale samotná jízda byla relativně jednoduchá (jednodušší než na lyžích) a děti se s ní rychle seznámily. Kurz byl rozdělen na část praktickou a teoretickou, která se vzájemně doplňuje. Praktická výuka probíhala v dopoledních i odpoledních hodinách. Po skončení provozní doby vleků, výuka pokračovala přednáškami, které dětem napomohly k osvojení základů jízdy na snowboardu. Absolutním vrcholem našeho společného, několikadenního snažení byly závody, ve kterých všichni zasoutěžili na jedničku! Nejde o to vyhrát, ale hrát si pro radost. Zážitek je přeci nejlepší výsledek.
V horách jsme zažili týden plný pohybu, relaxace a zdraví. Děti zažily spoustu adrenalinových aktivit, jako byla jízda rolbou, jízda na sjezdovce, která byla denně kvalitně upravena a sloužila pouze a jenom nám a v neposlední řadě jsme byli ubytováni v pravé, nefalšované krkonošské chalupě. Na Kuprovce jsme se ocitli v místech, kde vládla domácí atmosféra s perfektním servisem, o který se staral pan majitel, Zbyněk Pánek a děda Míla. Pochutnali jsme si i na pokrmech, která byla pro nás připravena formou domácí kuchyně.
Letošní výcvik proběhl i skončil zdárně, s výjimkou jediného zranění. Po celou dobu našeho pobytu jsme se zasazovali o to, aby si děti prožily hezké chvíle se svými kamarády a odnesly si, co nejvíce krásných zážitků, protože duch sportu je oslavou lidského ducha těla i mysli.
Děkuji Daně Janderové a Herbertu Krpešovi. Bez jejich obětavosti, trpělivosti a nadšení by bylo značně těžké výcvik uskutečnit.
Petr Měšťan
[justified_image_grid facebook_id=413339655541957 facebook_album=651171095092144 limit=200]